Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Budiž světlo!

20. 09. 2014 19:02:00
Je už to tak dáno v životě lidském, že čeho člověku netřeba, toho mu naděleno hojně. Například mým největším životním nepřítelem je elektřina...
Heuréka!Heuréka!

V době docházky na základní a posléze i střední školu jsem se celkem intenzivně a celkem úplně marně pokoušela porozumět výkladu učitelů z tohoto fyzikálního oboru. Přes jejich urputnou snahu a evidentně vynikající výsledky v řadách mého spolužáctva (někteří jedinci byli schopni zasvěceně diskutovat i o nějakých elektromagnetických polích, izolantech, případně elektromagnetismu), na mně jaksi jejich výklad nezanechával ani náznak jakéhokoliv pochopení. Nikdy jsem nevěděla jak elektřina těma drátama běhá a proč to vlastně dělá, maximem mých rozlišovacích schopností se stalo vysvětlení rozdílu mezi střídavým a stejnosměrným proudem. Od té doby jsem prakticky celý život žila v blažené nevědomosti. Jediné, co jsem věděla zcela jistě bylo, že když vás to náhodou v tom zběsilým úprku elektřiny drátem praští, tak to bejvá hodně špatný. Jako příklad mi mohl sloužit obrázek mého tatínka, kterého jsem několikrát v životě měla to štěstí spatřit jak se od něj různě blýská a vyráží pojistky "až v Kujbyševě", jak vždy po přežití tak nějak spokojeně vyjádřil kde že to až tak mohlo vypadnout.

Zlom v kvalitě mých vědomostí nastal asi před půl rokem, kdy mi praskla žárovka v mém sklepení. Záhy jsem se na toto téma rozpovídala s jedním dobrovolníkem na chatu z okruhu mých známých, který byl momentálně online a díky jeho bravurnímu výkladu jsem konečně pochopila jak je třeba se k problematice elektrické energie stavět. Jeho stručná poučka zněla: "Tenkej drát - málo elektriky, tlustej drát - moc". Vzápětí připojil dotaz jakže je to s drátem ve sklepě. Zklamaně jsem odvětila, že žárovka se nachází na konci TLUSTÉHO drátu. "Tak to je moc elektriky," zřejmě se už sadisticky kochal mojí nemohoucností.

Po této debatě následovaly hezké dva týdny, kdy jsem se psychicky připravovala na výměnu žárovky. To jsem totiž ještě nenapsala, že se toho šíleně bojím, jak se mám přiblížit k žárovce, okamžitě se mi vybaví můj tatínek, kterak se od něj blýská a je hned po elánu (no nedivte se, občas vypadal jak silvestrovská rachejtle). Po tyto dva týdny jsem chodila navštěvovat elktroskříň na dvorku a odhadovala co bude třeba povypínat a jak, abych přežila. A pak nastal den Dé. Odhodlaně jsem nakráčela k elktroskříni, vypnula všechny páčky (mi může někdo vyprávět, že stačí vypnout jenom hlavní jistič, to určitě), co jsem viděla a hbitým krokem vešla do sklepa. Sundala jsem z hřebíku drát s žárovkou a opatrně se jala vymontovat tu skleněnou věc. Pak následovalo tiché křupnutí a ta skleněná bakule mi zůstala v ruce, ale bohužel bez toho vnitřku. Tímto zážitkem se vyčerpaly mé psychické rezervy, týkající se výměny žárovky, pro několik dalších měsíců.

Až zase minulý týden, když už se dny povážlivě zkrátily a já přestávala vidět ve sklepě už i odpoledne, jsem se rozhodla k definitivnímu a konečnému vyřešení situace. Na svůj facebookový profil jsem umístla prosbu, aby mi někdo poradil, jak dostat objímku s tím skleněným zbytkem, co se tak výhružně tyčil do prostoru a tentokrát tenkým drátem (stejně nějak nevěřím, že v tomhle bylo málo elektriky) ven, abych mohla nainstalovat žárovku novou. A prosila jsem tedy logicky hlavně chlapce, neboť jsem nepředpokládala, že by se ženy hodlaly nějak hromadně účastnit této ryze odborné debaty. A chlapci nám tedy nezklamali - neozval se nikdo. To tejden předtím, když jsem na témže místě popisovala kterak jsem se válela v kuchyni na dlažbě a téměř se připravila o život, když jsem uklouzla v kaluži způsobené právě odešlými topenáři, a jak potřebuju vědět co dát na naraženiny, to byla jinačí debata - jak trénuju odpíchnutýho Ritbergra a podobné komentáře... Až za dva dny se nade mnou konečně slitoval kamarádky manžel, který si právě zlomil žebro a tudíž připoután na lůžko hledal jakékoliv aktuality, které by ho rozptýlily v jeho momentálně nelehkém bytí. Po několika hodinách telefonického hovoru (by to šlo rychleji, ale nějak nebyl schopen chápat, že jakékoliv nářadí, které bych mohla použít pro zdárný průběh akce, nevlastním a jmenoval neohroženě celý sortiment menšího železářství, nebo kde se to kupuje) jsem byla odborně připravena a jedinou překážkou byla nepřítomnost kombinačních kleští v mé domácnosti. Nicméně jsem ho ujistila, že si je nemám problém vypůjčit u jedněch hodných sousedů a tudíž vlastně jako by už žárovka byla vyměněná.

Půjčení kombinaček proběhlo prakticky bez problémů, až na, poté co se několikrát ujistil co že to jdu dělat, nemístné poznámky pana souseda ve smyslu kolik minut je schopen přežít mozek bez přísunu kyslíku apod. Nicméně po několika dalších povzbudivých informacích završených ujištěním, že se zítra přijde podívat jestli žiju (pan soused občas má štěstí, že je mu už sedmdesát), jsem třímala v ruce vítězoslavně kombinačky. Poté následovala vlastně už jenom nezajímavá epizoda, jak jsem mazácky vypnula všechny čudlíky v elektroskříni, vůbec jsem už neotáčela s těma bílýma bambulkovýma pojistkama, na ty prej vůbec nemám šahat, poté jsem provedla zkoušku, zda v objímce přece jenom není přítomen elektrický proud, a sice letmým nahozením kombinaček na objímku (ze vzdálenosti zhruba jednoho a půl metru), ze které čouhala ta kovová část zbylé žárovky, abych se ujistila, že se nezajiskří (zázrak, že jsem ji při té příležitosti nerozbila) a nakonec, nyní už zbrocená potem a na pokraji nervového kolapsu, třesoucí se rukou a poslepu se zavřenýma očima nějakým zázrakem konečně hnula s objímkou a vymontovala ji ven.

Upřímně vám řeknu, že touto výměnou žárovky jsem překročila vlastní stín. Možná se brzy pustím do namontování světla v obýváku, kde trčí ze stropu zatím pouze drát...

...

Martine, díky :-)

Autor: Ivana Vavřinová | sobota 20.9.2014 19:02 | karma článku: 13.41 | přečteno: 484x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 567 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2485
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.