Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A co mám dělat, když mi chutná?

26. 02. 2013 21:05:23
Já vám mám takový trápení... Svoji genetickou výbavu (Ahoj mami! Ahoj tati!)... Já totiž dost papám... Pro pořádek - "papám" je synonymem slova "žeru", ať nejsem až tak vulgární.

Můj tatínek mi občas říkává, že žeru jako bych měla dutý nohy. No to říká ten pravej. Přála bych vám vidět, co se do mého tatínka je schopno vejít. V případě maminky už bych vám to snad ani nepřála. Tatínek, vždy když vidí maminku, kterak do něčeho kouše, oslovuje ji něžně "marabu". Tolik pro vysvětlení příčin (tohle možná nedopadne úplně dobře, ale snad mě nevydědí)...

A teď se dostáváme k následkům. A v tom je právě zakopanej pes. Já totiž nějak nemůžu ztloustnout (a to je právě ta genetická výbava). Ne že bych byla vychrtlá, to já jsem tak nějak akorát, jenom protože jsem vysoká, tak působím hubenějším dojmem, než ve skutečnosti jsem. Ale že bych začala vyloženě tučnět, to se mi nějak nepřihodí. A tak mi pořád všichni nadávají.

V práci se mě kolegyně neptají prakticky už na nic jinýho, než co jsem snědla, když jsem přišla z práce domů. A pak se tváří jako by bylo něco divnýho na tom, že v půl jedenáctý večer, po návratu z odpolední, vytáhnu kuřecí stehna a šoupnu je do trouby, abych si je udělala na šlehačce. Po půlnoci se napapám a jdu spokojeně chrupkat. Prej jsem divná... Že není možný, aby někdo tak pěkně papal (říkají fakt žral, ale to nevystihuje můj kladný vztah ke stravovacímu procesu) a přitom byl tak hubenej. No mně je taky jasný, že by se nějak příjem měl rovnat výdeji (já se teď hodně zabejvám fyzikou a podobnými vědami, takže teorii mám zmáklou celkem obstojně). Ale u mě tohle pravidlo prostě nefunguje. Já se normálně klidně i třeba válím a nedělám nic (si nemůžu vzpomenout kdy se mi to naposled stalo, ale určitě jo).

A s tímhle mylným názorem, že to není možný, se potýkám už drahně let...

Jedna moje kamarádka dodnes, téměř kdykoliv se vidíme, vzpomíná na to, jak jsem se jednoho dne ujala zajištění potravy pro ni a jednoho kamaráda tím, že vyrobím guláš ze čtyř vepřových srdcí (ještě mi chutnají na smetaně, nebo na slanince, to taky nemá chybu). A jak se mi v průběhu vaření podařilo z celého guláše zachovat ze čtyř srdcí pro jejich pohoštění zhruba dva (no zhruba ne - přesně) malé kousky masa a něco málo šťávy. Jsem to tehdy nějak intenziněji ochutnávala, jestli je chuť v pořádku, nebo co, tak nějak to zhruba bylo.Taky jsem trošku už měla taky hlad jak oni... Já jsem se totiž už v raném mládí (cca 23 let) naučila netrýznit se hlady, neboť je to proces naprosto zbytečný. K tomuto poznání jsem došla následovně...

To mi zase všichni říkali, že není zdravý na noc jíst. Já teda jím na noc skoro zásadně, hlavně třeba tabuli čokolády, to je úžasná věc. No a tak jsem se chtěla zúčastnit toho zdravýho životního stylu a protože se mi to nějak s plnou ledničkou nedařilo a vždycky jsem vyrazila v deset až dvě - tři do tý rozsvícený krabičky, tak jsem se rozhodla vyjíst všechny zásoby, abych neměla vyrazit pro co. A jediná potravina, která se krčila v mrazáku bylo jedno nafialovělý zmrzlý kuře. V devět hodin večer jsem pocítila známý příval "chuti na něco". Vysvětlila jsem si tedy v duchu, že není co spapat a po chvíli se odebrala do peří, abych si četla, že tu chuť "začtu", než usnu, protože chuť nabývala na intenzitě. V jedenáct mé zoufalství dostoupilo vrcholu (kdepak, nebojte, bude hůř), protože jsem si uvědomila, že vůbec nevím co čtu a mé myšlenky se soustředily pouze na tvorbu slin a přežvýkavé pohyby žaludku. Rozhodla jsem se tedy, že zhasnu a raději usnu, čímž chuť a nyní již i hlad zaspím a ráno bude dobře. V jednu hodinu v noci, aniž bych zamhouřila oka, jsem si opět rozsvítila a pokusila se chuť a hlad začíst v bláhové naději, že mě četba ukolíbá konečně do stavu snění. Tento proces byl narušen ve tři hodiny v noci opětovným zhasnutím lampičky a pokusem o usnutí. V pět hodin ráno, psychicky zcela zlomena a s tikem v pravém oku z nervozity a absolutním nedostatkem cukrů v krvi, na pokraji mdlob, vpotácela jsem se do kuchyně, nekompromisně vytáhla z mrazáku kuře a započala přípravu hodů. V sedm hodin ráno kamarádka, se kterou jsem tehdy sdílela pronajatý byt, vstávala do práce, uzřela mě jak se cpu právě dopečeným kuřetem a nebyla schopna se zorientovat co se děje, protože nikoho ještě nikdy v tento čas neviděla takto hodovat.

No a aby nedošlo k nějaké mýlce, tento blog píšu, protože jsem se znova ujistila, že jsou jedinci, kteří mají příšerné stravovací návyky, např. už od páté hodiny odpolední nejí (fakt nepochopím, to spíš že vesmír je nekonečný) a také abych si zkrátila chvíli, než se mi podaří dopíct bůček, kterým hodlám svůj žaludek oblažit dnes v noci. Po bůčku bude následovat taková ta veliká fialová čokoláda s karamelem ;-) Dobrou chuť...

Autor: Ivana Vavřinová | úterý 26.2.2013 21:05 | karma článku: 17.92 | přečteno: 814x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 567 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2485
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.