Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Aha... Tak Vy jste ta nová Mexičanka...

17. 12. 2012 15:05:59
Už jste se někdy zbláznili? Já naposledy zhruba před čtyřmi měsíci... To jsem se zamilovala... Diagnóza je nezpochybnitelná, průběh onemocnění tentokrát evidentně velmi závažný... Zamilovala jsem se... A tak jsem ho před měsícem koupila... Domeček...

"Aha... Tak Vy jste ta nová Mexičanka," ujistil se soused odnaproti při našem prvním rozhovoru přes plot jeho zahrady, když jsem venčila Pepinku a zvědavě si prohlížela okolí mého nového domova. Nechápavě jsem vyvalila oči a on se jenom pobaveně usmál a hned dodal: "No tady dole, co jste se nastěhovala, se říká Na Mexiku!"

Otočila jsem se a hledala podobnost krajiny s tou mexickou, kterou znám jenom z filmů nebo obrázků v časopisech. Zurčící potok, stáčející se okolo úpatí vysoké příkré stráně (místy spíš skály) porostlé vzrostlými smrky. Na malých pasekách se krčí nově vysazené stromky, které v těchto nepřístupných místech sázeli snad horolezci... Nedaleko ode mě starý mlýn, udržovaný, ale bohužel už dávno bez mlýnského kola a dál podle potoka několik malých domků... Stále jsem si nějak nedokázala představit sloupovité kaktusy v moři písku (tak asi mám zafixovanou mexickou krajinu).

Zato jsem si představila, jak koupím sobě i zvěři (fenka, kočička a kocourek) mexické klobouky. Soutěž, kterou jsem si v duchu okamžitě vyhlásila, o to, kdo by v tom klobouku z nás čtyř vypadal nejvíc jak debil, měla tři vítěze, neboť jsem byla přesvědčená, že u zvěřě by to bylo prašť jak bouchni.

A pak jsem se znova se zalíbením podívala na krajinu kolem mlýna a už poněkolikáté si šeptem slíbila: "Jasně, tady na tom potoce chybí mlýnský kolo a vodník. To napravím..."

Vlastně tuhle otázku už mám vyřešenou. Když jsem se totiž zmínila před svojí sedmiletou neteřinkou Kajčou, že bych sem před domeček potřebovala k potoku nějakýho vodníčka a mlýnský kolo, zvědavě se zeptala: "A z čeho by měli bejt? Jak by to mělo vypadat?" Vysvětlila jsem jí, že asi nejlepší by byli keramický, aby vydrželi venku. Chvíli zadumaně koukala a pak povídá: "Možná bych pro tebe měla řešení..." a významně se odmlčela. Teprve když mě nakopla moje sestra, neboť v zápalu stěhování (tuto důležitou věc mi Kajča sdělovala zrovna když jsem vynášela z dodávky další krabici, evidentně balenou již na konci balicího martýria, neboť na rozdíl od krabic balených na počátku, na kterých se skvěly nápisy jako: hrnce, sklo-pozor!!!, knihy, kancelář apod.; zdobil tuto nápis: ňáký pí....ny;) jsem si neuvědomila okamžitě důležitost okamžiku, jsem se rychle zeptala: "Jo? A jaký?"

Kája se tvářila neuvěřitelně důležitě a pak s převahou člověka, který právě s noblesou zachraňuje svět před hrozícím zánikem lidstva, vyvsvětlila: "Já jsem totiž teď začala chodit na keramiku..." Ještě se na chvíli odmlčela, aby zjistila pohledem na mě jak moc toto sdělení zapůsobilo, a pak dodala: "Takže kdyby ti nevadilo, že budou placatý..." a s výrazem člověka, kterému se záchrana lidstva opravdu povedla nenuceně kopla do kamínku na dvorku.

Takže já se teď úplně nepříčetně těším až se moje pusinka vytasí s placatým vodníkem a mlejnem, neboť tohoto úkolu se zhostila sama a ráda, takže to doufám neskončí fiaskem. Zkrátka věřím, že to nedopadne stejně, jako když jsem ji na konci srpna zaúkolovala poté, co mezi řečí o tom jak se těší do první třídy a jestli už má připravenou aktovku, zmínila, že na přivítání prvňáčků přijde i Jarda Jágr, načež jsem okamžitě začala Káje líčit, jak moc šikovnej chlap to je, co dokázal a jak je dobrej, že pořád hraje tak vynikající hokej a že toho si má vážit, že takových lidí není moc na světě a je to fajn se s ním potkat a moct si třeba i popovídat. A že si má jít určitě za ním pro podpis a když už si s ním bude povídat, tak že má poprosit ještě o jeden podpis pro mě. Instrukce zněla asi takto: "Řekneš: tady se mi Jardo, prosím Tě, podepiš, to je pro moji tetu. Ta by se k tobě výborně hodila mu řekneš..." Že by ještě mohla doplnit, že jsem taky tak hezká jako ona, jsem vzápětí zavrhla, usoudila jsem, že Jarda není blb a samozřejmě když se jedná o pokrevní příbuzenstvo, tak se to jaksi rozumí samo sebou, že i ta vzhledová souvislost tam nějaká pravděpodobně bude a to že si už domyslí sám.

No a pak už si Kája pro ten podpis jít nechtěla...

Tak koukám, že jsem napsala úplně něco jinýho, než jsem měla původně v úmyslu, takže o tom domečku zase příště...

Autor: Ivana Vavřinová | pondělí 17.12.2012 15:05 | karma článku: 16.64 | přečteno: 1845x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 567 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2485
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.