Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak péci chleba

5. 06. 2013 13:40:07
Úvodem mého článku bych ráda upozornila chlebové fajnšmekry, kteří jsou ve výrobě domácího chleba již zkušenými profesionály a například neváhají použít pro pečení i vlastního kvásku, že já osobně jsem byla ještě před několika dny chlebová panna. V přímé a neoddiskutovatelné souvislosti s touto skutečností by těmto jedincům mohlo být čtení pracovního návodu, který se cítím povolána vypracovat, neboť jsem chleba pekla v posledních dnech již dvakrát (ne že bych pečení opakovala snad přímo pro velký úspěch, ale to si vysvětlíme později) a tudíž se směle mohu zařadit mezi zkušené pekaře, zdrojem nemalých psychických problémů. Čili labilnější povahy nechť včas překliknou na psychicky méně náročný kus některého z mých kolegů. A nyní již k samotnému vzdělávacímu procesu...
Nenenchte se mýlit, stará pravda říká, že vzhled není až tak důležitý...Nenenchte se mýlit, stará pravda říká, že vzhled není až tak důležitý...

Nejdříve vám objasním, co všechno si jako začínající pekař musíte před samotným pečením zajistit, poté ozřejmím některá vylepšení pracovního postupu a nakonec doporučím jak se vyhnout případným nezdarům. Čili dovzdělat se mohou i pokročilejší pekaři.

Jako první nezbytnou věc pro zdárný průběh pečení je nutné obstarat si ověřený recept. Já ho získala od své kamarádky, která mě jednoho dne překvapila konstatováním, že má recept na pečení chleba v troubě. Všichni moji známí včetně mé maminky pečou chleba v domácí pekárně, kterou já ovšem nevlastním. Takže jsem okamžitě zavětřila a druhý den ji bombardovala maily do práce tak dlouho až kýžený recept přeposlala.

Večer jsem se s radostí a elánem pustila do práce. Do misky jsem nasypala veškeré ingredience, zamíchala, a poté postavila na linku, kde bude těsto do rána kynout. Před spaním jsem si pročítala recept a s obavou hleděla na množství suroviny, jestli mi to bude stačit, neboť autorka receptu se v popisu rozplývala nad jedinečnou chutí a konstatovala, že ona vždy peče rovnou dva chleby najednou, protože první nestačí ani zchladnout a jen se po něm zapráší (hm, jestli nějak výrazně trpí nepřetržitým hladem, nebo co by za tím mohlo bejt...). Ale zpět k pečení...

Usínala jsem tedy s vidinou mě samé, kterak hostím, po vzoru předků, své početné návštěvy vlastnoručně upečeným chlebem a solí.

Ráno jsem se přistihla, jak se po procitnutí pomalu v očekávání blížím k misce s těstem s modlitbou na rtech: "...chléb náš vezdejší dej nám dnes..." (no dal nakonec, ale já teda nevím, jestli to pochopil úplně správně). Musím na tomto místě konstatovat, že četnost modliteb v průběhu dalších prací znatelně vzrostla.

Vzápětí jsem totiž byla překvapena pohledem do misky s těstem, odkud zhruba třetina obsahu zmizela v pilně se olizujícím kocourkovi Ťapínkovi, jehož jsem zaregistrovala vzápětí. Seděl hned vedle misky s odhrnutou utěrkou. Navíc ten zbyteček, který se krčil na dně misky měl podle mých zkušeností do vykynutého těsta velmi daleko, ale malý přírustek objemu jsem přisoudila jednak pocitu, že těsto na chleba zřejmě kyne jinak a jednak jsem s pohledem na zakulacené kocourovo břicho zkonstatovala, že pokud bych objemově přihodila do mísy ještě část kocoura s těstem, bylo by materiálu celkem obstojné množství.

Ne po příliš dlouhé době se ukázalo, že těsto opravdu příliš vykynuté nebylo, to když Ťapínek značně narostl na objemu a poté bohužel byl nucen odvádět z těla plyny vzniklé kvasným procesem. V kocourkovi evidentně těsto kynulo výborně, neboť kudy chodil, tudy prděl. Když jsem konečně identifikovala z čeho je pořád všude takovej ukrutnej smrad, nekompromisně jsem popadla kocoura a vyrazila ho před venkovní dveře. Tímto aktem a následným vyvětráním ustaly i vyčítavé pohledy zbývajících členů domácnosti (fenka a kočka), které se na mě do té doby dívaly s výrazem "to snad nemyslíš vážně", zřejmě v přesvědčení, že původcem zamoření jsem já.

Vyhodila jsem zbytek těsta a zadělala na nové. Celý den jsem ostřížím zrakem hlídala mísu a večer bylo těsto připravené k použití. Nutno konstatovat, že ani druhá várka nám nějak výrazně nevykynula, nicméně jsem podle receptu začala s dalším zpracováním těsta. Na vále jsem ho rozhrnula do nevysoké placky a nechala opět kynout (teda to psali v receptu, tahle masa se ani nehnula). Poté jsem po několika minutách začala s překládáním. Zde bych uvedla svůj zlepšovací návrh, nezatěžujte se s nějakým překládáním těsta podélně na třetiny a příčně na třetiny, prostě to zhňácejte do jedný kupy, výsledek bude naprosto stejný. To zřejmě někteří pekaři příliš prožívají...

Mezitím jsem už také roztopila troubu. Zde bych ještě ráda uvedla, že tato část procesu jevila se mi nejnáročnější. Mám tady v domečku totiž sporák s plynovou troubou, jehož stav by se dal stručně shrnout zhruba do přirovnání "těsně před výbuchem". Zatím cokoliv jsem se zde snažila péct, tak jsem připálila a ani během půl roku používání se mi nepodařilo odhalit systém knoflíku pro regulaci teploty, neboť při jakémkoliv otočení směrem přidat vyšlehnou plameny, které by snad byly schopné i vynést raketu do kosmu, natož takto malý sporák. Často vzpomenu památky Betty MacDonaldové a po jejím vzoru jednám s tímto zařízením s respektem a v případě použití dochází právě ke zvýšené četnosti modliteb, zdali by nás ještě pro tentokrát byl ochoten zachovat.

Připravené těsto jsem vložila do misky, přikryla pokličkou a pak už s napětím sledovala proces pečení. Opatrně jsem točila různě knoflíkem, abych tý hromádce v troubě vytvořila co nejlepší podmínky a zároveň abychom nebyli nuceni nabízet upečenou manu někde v kosmu mužíčkům se zelenýma tykadlama.

Za nějakou dobu (fakt po mně nechtějte vědět za jakou), jsem vytáhla z trouby nádherný nazlátlý pecínek chleba. Dokonce i nakynul (jak se později ukázalo ne v celém průřezu) a já z vděčnosti spustila děkovnou modlitbu. Všude to krásně vonělo (Ťapínek byl stále ještě venku) a já už jenom čekala až ten boží výtvor trochu zchladne, abych si mohla ukrojit pěknou patku a konečně ji sežrat (mírnějším výrazem bych vás pouze mystifikovala). Ještě jsem si ten klenot vyfotila z několika stran a úhlů a pak už jsem se konečně zařízla nožem (nástroj je důležitý) do skývy. Zpočátku šlo vše hladce, ale jak jsem se prokrajovala ke spodní části bochníku, stávalo se těsto hutnějším a posléze tak hutným, že jsem měla co dělat, abych ho vůbec ukrojila. Nakonec se podařilo. Slastně jsem zasunula skrojek do úst a po asi minutě usilovného žvýkání se zadařilo. Chuť byla opravdu vynikající.

Pokud bych měla nějak shrnout svůj první počin, pak musím uvést následující: chuťově je výrobek jednoznačně nejlepší, co jsem kdy jedla; je výživný, neboť po snědení malého krajíčku se cítím syta až do odpoledne, než si tělo s přídělem živin nějak poradí; je dlouhodobě trvanlivý, netvrdne, neplesniví minimálně týden, tak dlouho mi trvalo, než jsem se s božím darem vypořádala (byla to celkem fuška); spolehlivě prověří váš chrup, protože ukousat to je někdy spíš pro šelmy a i ty by s tím měly, obávám se, co dělat.

A protože jsem člověk, který se jen tak lehce nevzdává, usoudila jsem že si upeču další bochníček a poučena první zkušeností vyrobím konečně gastronomický skvost. Ten jsem vytvořila včera večer...

V porovnání s prvním pokusem bych pouze uvedla, že ačkoliv těsto tentokrát vykynulo o poznání lépe, tento druhý bochníček vykazuje známky nezpracovatelnosti běžným kuchyňským náčiním, pokud nepočítám sekáček na maso. Velmi zajímavým se jeví fakt, že u tohoto pecnu nějak chybí ten měkkej vnitřek, já jsem upekla chleba, co je jenom kůrka. Ten je tak tvrdej, že bych s ním mohla klidně někoho zabít (případným zájemcům zašlu poštou vzorek - Ten chléb je tvůj i můj...). Tedy pokud se mi podaří pomocí dláta kousek oddělit... Myslím, že tento kus bude ještě trvanlivější.

Na závěr musím tedy zkonstatovat, že pokud se chcete vyhnout všem problémům, které vás v souvislosti s pečením chleba mohou potkat, pak je k tomu třeba jediné rady: "Nepečte!"

Autor: Ivana Vavřinová | středa 5.6.2013 13:40 | karma článku: 34.33 | přečteno: 5318x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 560 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 978 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 21.59 | Přečteno: 1666 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 214 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2500
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.