Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já mám prsa, kdo má víc?

16. 05. 2013 13:32:16
Tento blog píšu s vědomím, že se pouštím do velice kontroverzního tématu. S jistotou, že spousta z vás s mým názorem nebude souhlasit. Ale s neodbytnou potřebou napsat svůj názor...

Narodíme se s nimi všechny. A všechny od puberty sledujeme jak rostou, hýčkáme je a balíme do kraječek a mašliček, aby byla ještě krásnější. Ženská prsa jsou jedním ze symbolů ženské krásy a tak není divu, že žádné ženě není jedno, jak právě ta její vypadají. Všechny toužíme po tom aby byla krásná, taková co se budou mužům líbit. Mají pro nás podobný význam jako pro muže penis. Také si je tak trochu poměřujeme, přiznejme si to otevřeně. Tvrdíte snad některá, že ne?

Teprve později si začneme uvědomovat jak důležitou funkci tyto "vábničky" mají. Nejen že se s jejich pomocí dá spolehlivě "ulovit" ten pro nás nejpřijatelnější partner k založení rodiny, ale teprve poté se dostane ke slovu jejich hlavní fukce - stanou se "krmítky" našich dětí.

Když jsem si před dvěma dny přečetla článek o tom, že Angelina Jolie si nechala preventivně odstranit obě prsa, takzvaně mi padla brada. Protože jsem žena, umím si představit, co všechno se za takovým rozhodnutím skrývá. A nezbývá mi, než se hluboce poklonit. Pokud právě tato žena dokáže přemoci všechny předsudky a postaví se zodpovědně k nelítostné perspektivě (podle výsledků testů pravděpodobnost onemocnění rakovinou prsu hraničí s jistotou) , nemám pro ni jiná, než slova uznání. Matka šesti dětí se rozhodla, že pokud nechce udělat ze svých dětí předčasně sirotky, jedinou cestou, jak zmírnit hrozící nebezpečí, je podstoupit mastektomii. Následně podstoupí pravděpodobně i odstranění dělohy...

Přemýšlím, jak by mi bylo... Nevím, jestli bych dokázala být natolik statečná a natolik obětavá. Možná protože nemám vlastní děti... Ať tohle téma taky trochu odlehčíme - možná protože jsem odjakživa prsa vlastnila spíš v náznaku a teď mi konečně začínají růst (hodný holky, škoda že to nepřišlo o pár desetiletí dřív), tak by mi bylo líto se s nimi zase hned loučit... Konec legrace - vím, jak mi bylo, když jsem po několika operacích přišla o oba vejcovody a nemohla proto přijít přirozenou cestou do jiného stavu. Už tehdy jsem trpěla pocitem, že mě coby ženy "ubylo" a trvalo delší dobu, než jsem novou situaci přijala se vším všudy. A pokud to porovnám se zákroky, které podstupuje tato žena, jež se sama o sobě stala pro mnohé symbolem ženské krásy, pak mi nezbývá, než si odpovědět na otázku "...kdo má víc?" tak, že ten kdo má tolik odvahy, že zvolí stejně jako ona.

Autor: Ivana Vavřinová | čtvrtek 16.5.2013 13:32 | karma článku: 42.79 | přečteno: 19814x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 567 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 994 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 15.43 | Přečteno: 582 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 321 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 520 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 326 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 477 | Diskuse
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2484
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.