Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ožehavé téma - Dobrý den!

6. 03. 2013 17:36:32
No je mi to žinantní, ale nedá se nic dělat, já vám to prostě nevydržím nevykecat... Dnešní téma je takový fakt lechtivý, ale já se s tím nějak poperu. Zdravit, či nezdravit?

Zdravím dotyčného, jehož příběh vám zde nyní předestřu a kterého nebudu (z pochopitelných důvodů - to poznáte) dále specifikovat. Oni mi totiž občas tak jako trochu nadávají, že o nich nemám psát úplně všechno. Jako rodiče třeba... A sestra s rodinou... A to je asi všechno. Takže předesílám, že aktérem dnešního příběhu není nikdo od nás. To budou mít dneska doma radost :-)

Vidíte, zdravím. Je to takový nějaký dá se říct i pěkný zvyk, že se lidé navzájem zdraví. Prokazujeme tím dotyčnému třeba úctu, říkáme mu tím, že je pro nás důležitý, že ho nepřehlížíme jako širé lány. A že mu přejeme jen to dobré.

Mi to nedá, ještě musím odbočit. Dost by mě zajímalo, jestli třeba pan Valiček (dobrý den, pane Valičku kdybyste náhodou zavítal) taky dostává čočku od maminky, když o ní napíše další článek. A že ten se teda nežinýruje, to já ještě vždycky tak pomalu a opatrně a šup, hned zle. Tak vždycky říkám: "Přečtěte si Valička, ten o mámě napíše úplně všechno! A lidem se to líbí, protože nereálnejch klaďasů mají plný zuby". Že jo?

Tak ale teda zpátky k tomu zdravení. Můj... známý (jo, to by šlo), takže teda můj známý je taky tak slušně vychovaný, jako jsem třeba já, takže dost zdraví. Všeobecně, na ulici, sousedy, kolegy, no prostě všude kam vleze, tak otevře pusu. On teda většinou nezůstane jenom u toho pozdravu, je docela hovornej, ale ne zase ukecanej, tak akorát.

Tak tenhle známej bydlí v jednom pražským činžáku. A v tom činžáku má spousty sousedů a dvoje dokonce na stejným patře. Jedni sousedí obývákem, takže ti jsou celkem v pohodě. A druzí sousedí koupelnou s koupelnou toho mého známého. Já mu budu říkat Jenda, ať se mi to líp píše. Takže Jenda má společnou koupelnovou zeď s Lelíčkovejma (taktéž změněno, omlouvám se všem Lelíčkovejm a budu doufat, že na mě nikdo nepodá žalobu za hanobení jména) a u tý zdi jsou z obou stran umístěné vany. Čili kdyby tam ta zeď nebyla, tak jsou vedle sebe. Ale ta zeď tam je. A teď (asi před třemi lety) začali v celým baráku měnit stoupačky. Takže všude smrad a binec a všichni už se těšili až to martýrium skončí a budou si zase napouštět vanu plnou horký vody a krásně si v ní lebedit. Jenda žil několik dní jenom pro tento okamžik.

V inkriminovaný den, kdy instalatérské práce byly dokončeny, vany vyměněny za nové a odpady připojeny do nových stoupaček, napustil si Jenda k večeru plnou vanu (no plnou asi do třetiny, víc by nemělo smysl, protože by přetekla) a hodlal brát lázeň tak do půlnoci, aby si ji řádně užil. Shodil oděvy a své stokilové těleso zanořil do vln a pěny. Opřel si hlavu a přímo si chrochtal blahem.

Po chvíli ho vyrušil nezvyklý zvuk, a sice soused, vcházející do jeho koupelny (jako sousedovy). V tu chvíli taky secvaklo Jendovi, že se asi někde stala chyba a bystře usoudil, že zedníci zřejmě zapoměli dozdít a odizolovat prostor pod vanou a tudíž je z vedlejší koupelny všechno slyšet, jako by tam zeď nestála vůbec žádná. Jenda usoudil, že nebude předbíhat děj a nijak se nenechá vyrušovat ve své meditaci.

Soused našteloval kohoutky a započal s napouštěním své vany. Mezi zvuky napouštěné vody bylo posléze rozeznat jak se soused hvízdající si jakousi odrhovačku pomalu vysvléká a po několika minutách zavírá kohoutky a chystá se vstoupit též do vln, aby mohl brát koupel.

Nutno v této chvíli podotknout, že normální člověk by zřejmě již nebyl účasten "na druhé straně", rychle by vystartoval z vany, sebral oblečení a zmizel z koupelny. Ne tak Jenda. Předchozí čtrnáctidenní absence tohoto zážitku v něm vyvolala tak silný chtíč, že se rozhodl, že přežije zvuky linoucí se odvedle a nedá ani hláskem najevo, že je rušen. Nakonec, usoudil, by se kýžené nirvány nedočkal ani on, ani soused a přece si kvůli takové maličkosti nebudou kazit vzájemně večer.

Konečně se soused ponořil do koupele. Tato procedura totiž způsobila chvilkové přerušení Slavíků z Madridu, jež Lelíček momentálně hvízdal a koupelnou se neslo procítěné: "Áááááááááááááách, tý voleeeee!" Jenda šibalsky a přejícně mrkl.

Tak se spolu koupali tito dva muži asi deset minut. Lelíček mezitím přepískal Vanu plnou fialek, s občasným slovním doprovodem, posléze We are the Champions a právě spustil poslední světový hit Halelujah (zřejmě právě přicházela jeho nirvána). Jenda se začínal zabývat otázkou božích mlýnů a ptal se za co... Už dávno pochopil, že kdyby býval opustil vanu včas, zážitek by sice nebyl tak dlouhý, leč také ne tak "intenzivní". A to netušil, že to nejlepší ho teprve čeká. A protože už taky pochopil, že stejně neunikne, začal se nakonec sousedovým koncertováním bavit.

V okamžiku, kdy se Lelíček nadechoval k dalšímu: "Háááááááááálelúúúúúúúúúújááááááááá" (zde též upřednostnil "zpěv"), vykonala konečně své teplá koupel a konečně přišla Lelíčkova nirvána, neboť z útrob Lelíčkových se za hlomozného rachotu nové plechové vany, nesl dlouhatáááááááááááááááánský (ještě delší, než Hálelúúújá) pšouk (Jenda říkal: si usral, ale jak!).

Jenda naprosto konsternován a v obavě, že produkce bude pokračovat, pouze suše, ale hlasitě a zřetelně pronesl: "Dobrý den!"

Tento pozdrav se po asi minutové pauze, kdy se zřejmě pan Lelíček pokoušel zabránit infarktu, neboť na druhé straně nastalo ono pověstné ticho jako v hrobě, stal vstupní branou pro další Jendův monolog, kdy například předestřel návrh, že by nebylo úplně od věci vybourat i malé okénko, aby na sebe při rozpravě také viděli...

K velké Jendově lítosti hned druhý den přišli zedníci a dozdili část stěny a přidali notně zvukové izolace, takže koupelnové árie, ani žádné další zvuky se od té doby od Lelíčků nenesou.

Autor: Ivana Vavřinová | středa 6.3.2013 17:36 | karma článku: 20.12 | přečteno: 1043x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 560 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 978 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 21.59 | Přečteno: 1666 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 214 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2500
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.