Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Aha... Tak Vy jste ta nová Mexičanka...

17. 12. 2012 15:05:59
Už jste se někdy zbláznili? Já naposledy zhruba před čtyřmi měsíci... To jsem se zamilovala... Diagnóza je nezpochybnitelná, průběh onemocnění tentokrát evidentně velmi závažný... Zamilovala jsem se... A tak jsem ho před měsícem koupila... Domeček...

"Aha... Tak Vy jste ta nová Mexičanka," ujistil se soused odnaproti při našem prvním rozhovoru přes plot jeho zahrady, když jsem venčila Pepinku a zvědavě si prohlížela okolí mého nového domova. Nechápavě jsem vyvalila oči a on se jenom pobaveně usmál a hned dodal: "No tady dole, co jste se nastěhovala, se říká Na Mexiku!"

Otočila jsem se a hledala podobnost krajiny s tou mexickou, kterou znám jenom z filmů nebo obrázků v časopisech. Zurčící potok, stáčející se okolo úpatí vysoké příkré stráně (místy spíš skály) porostlé vzrostlými smrky. Na malých pasekách se krčí nově vysazené stromky, které v těchto nepřístupných místech sázeli snad horolezci... Nedaleko ode mě starý mlýn, udržovaný, ale bohužel už dávno bez mlýnského kola a dál podle potoka několik malých domků... Stále jsem si nějak nedokázala představit sloupovité kaktusy v moři písku (tak asi mám zafixovanou mexickou krajinu).

Zato jsem si představila, jak koupím sobě i zvěři (fenka, kočička a kocourek) mexické klobouky. Soutěž, kterou jsem si v duchu okamžitě vyhlásila, o to, kdo by v tom klobouku z nás čtyř vypadal nejvíc jak debil, měla tři vítěze, neboť jsem byla přesvědčená, že u zvěřě by to bylo prašť jak bouchni.

A pak jsem se znova se zalíbením podívala na krajinu kolem mlýna a už poněkolikáté si šeptem slíbila: "Jasně, tady na tom potoce chybí mlýnský kolo a vodník. To napravím..."

Vlastně tuhle otázku už mám vyřešenou. Když jsem se totiž zmínila před svojí sedmiletou neteřinkou Kajčou, že bych sem před domeček potřebovala k potoku nějakýho vodníčka a mlýnský kolo, zvědavě se zeptala: "A z čeho by měli bejt? Jak by to mělo vypadat?" Vysvětlila jsem jí, že asi nejlepší by byli keramický, aby vydrželi venku. Chvíli zadumaně koukala a pak povídá: "Možná bych pro tebe měla řešení..." a významně se odmlčela. Teprve když mě nakopla moje sestra, neboť v zápalu stěhování (tuto důležitou věc mi Kajča sdělovala zrovna když jsem vynášela z dodávky další krabici, evidentně balenou již na konci balicího martýria, neboť na rozdíl od krabic balených na počátku, na kterých se skvěly nápisy jako: hrnce, sklo-pozor!!!, knihy, kancelář apod.; zdobil tuto nápis: ňáký pí....ny;) jsem si neuvědomila okamžitě důležitost okamžiku, jsem se rychle zeptala: "Jo? A jaký?"

Kája se tvářila neuvěřitelně důležitě a pak s převahou člověka, který právě s noblesou zachraňuje svět před hrozícím zánikem lidstva, vyvsvětlila: "Já jsem totiž teď začala chodit na keramiku..." Ještě se na chvíli odmlčela, aby zjistila pohledem na mě jak moc toto sdělení zapůsobilo, a pak dodala: "Takže kdyby ti nevadilo, že budou placatý..." a s výrazem člověka, kterému se záchrana lidstva opravdu povedla nenuceně kopla do kamínku na dvorku.

Takže já se teď úplně nepříčetně těším až se moje pusinka vytasí s placatým vodníkem a mlejnem, neboť tohoto úkolu se zhostila sama a ráda, takže to doufám neskončí fiaskem. Zkrátka věřím, že to nedopadne stejně, jako když jsem ji na konci srpna zaúkolovala poté, co mezi řečí o tom jak se těší do první třídy a jestli už má připravenou aktovku, zmínila, že na přivítání prvňáčků přijde i Jarda Jágr, načež jsem okamžitě začala Káje líčit, jak moc šikovnej chlap to je, co dokázal a jak je dobrej, že pořád hraje tak vynikající hokej a že toho si má vážit, že takových lidí není moc na světě a je to fajn se s ním potkat a moct si třeba i popovídat. A že si má jít určitě za ním pro podpis a když už si s ním bude povídat, tak že má poprosit ještě o jeden podpis pro mě. Instrukce zněla asi takto: "Řekneš: tady se mi Jardo, prosím Tě, podepiš, to je pro moji tetu. Ta by se k tobě výborně hodila mu řekneš..." Že by ještě mohla doplnit, že jsem taky tak hezká jako ona, jsem vzápětí zavrhla, usoudila jsem, že Jarda není blb a samozřejmě když se jedná o pokrevní příbuzenstvo, tak se to jaksi rozumí samo sebou, že i ta vzhledová souvislost tam nějaká pravděpodobně bude a to že si už domyslí sám.

No a pak už si Kája pro ten podpis jít nechtěla...

Tak koukám, že jsem napsala úplně něco jinýho, než jsem měla původně v úmyslu, takže o tom domečku zase příště...

Autor: Ivana Vavřinová | pondělí 17.12.2012 15:05 | karma článku: 16.64 | přečteno: 1838x

Další články blogera

Ivana Vavřinová

Vánoční kráva

Tak vám chci jenom připomenout, že Vánoce jsou už teda v plným běhu. Alespoň v obchodech, jak jsem si stihla všimnout...Včera jsem byla posedět s kamarádkou, neboť slavila v květnu padesátiny, takže jsme to konečně šly oslavit.

6.11.2015 v 12:32 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 560 | Diskuse

Ivana Vavřinová

100 km pěšky za jediný den

Včera večer mi přišel mail od mého spolužáka, kde stálo:

14.3.2015 v 16:16 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 978 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 21.59 | Přečteno: 1666 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 214 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2500
Za nemnoho let mi bude padesát. Cítím se mladá a jsem plná optimismu, že mě v životě čeká ještě spousta hezkých zážitků. A protože jsem jich dosud zažila hodně a nechci na ně zapomenout, chytám je a píšu do tohoto blogu...

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.